Aktuality

IMG_7863

Bernard Makadani Zulu pochází ze zambijského Kachingwe. Jeho otec byl učitel, Bernard se stal knězem. Poté byl národním ředitelem Papežských misijních děl v Zambii a nyní slouží už čtvrtým rokem ve Skotsku a každým rokem vypravuje do Afriky skupinku dobrovolníků, kteří tam pomáhají. Spolupracuje i s lidmi dobré vůle ze Sudoměřic. Jak? „Jsem rád, že jsem mohl být v roce 2016 u toho, když se stavěl kostel v Kachingwe. I když jsem byl daleko ve Skotsku, tento záměr mě s mou domovinou spojoval. Jsme vděční za to, že se štědrost a přátelství mezi námi a lidmi z České republiky proměnily v tak krásné a důležité místo,“ říká Bernard Makadani Zulu, který před pár dny zavítal na návštěvu do ČR.

 

Co znamená nový kostel pro obyvatele Kachingwe?

Je to požehnání pro celou komunitu. Dřívější kostel byl hliněná stavba s malým přístřeškem z trávy. Lidé docházeli do kostela do centra města, které od Kachingwe odděluje velký kopec a není lehké ho zdolat. I když je město vzdálené do deseti kilometrů, cesta tam trvala dvakrát tak dlouho. Zejména staří lidé kopec těžko překonávali. Nový kostel, který se nám podařilo v Kachingwe postavit s přispěním lidí z ČR, je konečně důstojné a stálé místo.

Kolik lidí kostel pravidelně navštěvuje?

Každý víkend sem na mše přichází 70 – 200 lidí

Co vše se v kostele děje, předpokládám, že mše svaté nejsou jedinou aktivitou?

Ano, lidé se zde nejen modlí a slaví svátky. Setkávají se tu ženy, pěvecké sbory a další – třeba lidé z komunity, kteří se chtějí něco dozvědět, získat zkušenosti… Mluví se zde o ekonomických záležitostech, zemědělství, kanalizaci, o zdraví, lécích na klinikách, ochraně potravin, o škole… Rozebírají se také programy české Charity v Zambii, které jsou velmi prospěšné.

Dochází na tato setkání pouze věřící?

Ne, přicházejí i ostatní lidé.

A jak se Vám líbí zde v České republice? Jaké máte plány?

Mám čas modlit se, rozjímat, odpočívat… Užívám si tu našeho přátelství. Chtěl bych ještě říct, že při svátcích se lidé v Kachingwe společně modlí za své přátele v ČR. Takto jim říkají: „děkujeme“

Za rozhovor děkuje Karolína Opatřilová, Arcidiecézní charita Olomouc